1Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. (1a) Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.

2Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.

3Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.

4Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.

5Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?

6Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?

7Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.

8Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.

9Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.

10Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.

11Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.

12Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své.

13(Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své.