1Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. (1a) Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.

2Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.

3Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.

4Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

5Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

6Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.

7Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.

8Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.

9Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.

10Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.

11Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.

12(Psalms 36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.