1Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.