1A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. 2A velmi ráno vyšedše první den po sobotě, přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. 3I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? 4(A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. 5A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. 6Kterýžto řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. 7Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakož jest pověděl vám. 8A ony vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály.

9Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů. 10Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. 11A oni slyšavše, že by živ byl a vidín od ní, nevěřili.

12Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. 13A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili.

14Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. 15A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. 16Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. 17Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti. 18Hady bráti; a jestliže by co jedovatého pili, neuškodíť jim; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou.

19Když pak jim odmluvil Pán, vzhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. 20A oni šedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů.