1Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech, kteréž u Boha mají jednány býti, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy, 2Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí. 3A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy. 4A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron.

5Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.

6Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

7Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil. 8A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. 9A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, 10Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova.

11O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší. 12Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. 13Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). 14Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého.