1Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.