1Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši. 2A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.

3Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry. 4Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla, 5Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové. 6Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry; 7Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování. 8Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.

9Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. 10Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte, 11V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící, 12Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, 13V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.

14Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte. 15Radujte s radujícími, a plačte s plačícími. 16Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce. 17Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, 18Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce, 19Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. 20A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. 21Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.