1Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, 2A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, 3A všickni týž pokrm duchovní jedli, 4A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus. 5Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.

6Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. 7Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. 8Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců. 9Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. 10Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. 11Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa. 12A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. 13Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.

14Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství. 15Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím. 16Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? 17Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme. 18Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře? 19Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli. 20Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů. 21Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů. 22Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?

23Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává. 24Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního. 25Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 26Nebo Páněť jest země i plnost její. 27Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. 28Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její. 29Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí? 30A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?

31Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte. 32Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží, 33Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.