1Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

2Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

3Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

4Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

5Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

6Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

7Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

8Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

9Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

10Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

11Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

12Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

13Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

14Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

15Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

16Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

17Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

18Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

19Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

20Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

21Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

22Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

23Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

24Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

25Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

26Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

27Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

28Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.