1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (1a) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

2Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

3Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

4Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

5Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

6Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

7Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

8Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

9Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

10Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

11Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

12Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

13Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

14Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

15Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

16Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

17A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

18Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

19Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

20Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

21Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

22Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

23Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

24Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

25Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

26Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

27Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

28Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

29Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

30I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

31A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

32To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

33Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

34Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

35Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.

36(Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.