1Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. (1a) Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

2Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

3Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

4Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

5Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

6Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,

7Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

8Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

9Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

10Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

11Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

12Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

13(Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.