1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, 2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl. 3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. 4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím, 5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. 6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý. 7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? 8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto: 10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán. 11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. 12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. 13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. 14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim. 16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. 17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.

18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? 19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh. 20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou. 21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti. 22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne. 23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi. 24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou! 25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. 26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti? 27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.

28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. 29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží, 30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.

31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka. 32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván. 33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane. 34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.

35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře. 36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo? 37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. 38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou! 39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou! 40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho, 41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím. 42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila. 43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.